Více úsilí = rychlejší výsledek? 

Někdy máme pocit, že když do něčeho vložíme více energie, věci se začnou hýbat rychleji. U některých úkolů to funguje. U komplexnějších změn ale může být realita trochu jiná.

"Trávu nemůžeš vytáhnout silou, aby rostla rychleji."
Africké přísloví.

Na sobě jsem si tuhle zkušenost vyzkoušela už několikrát.

Když se věci neposouvaly tak rychle, jak jsem chtěla, měla jsem tendenci více přemýšlet, hledat nové cesty, analyzovat, generovat nové strategie, zkoušet další a další věci…

Zní to logicky.

Více úsilí = rychlejší výsledek.

Jenže časem jsem si všimla, že u komplexnějších věcí to může být spíš naopak.

Zkusit jinou cestu

Rozhodla jsem se zkusit jinou cestu.

Nechat stranou očekávání na výsledek.
Hlavně na to, kdy má nastat.

Ne že bych přestala dělat kroky.

Spíš jsem přestala jednotlivé kroky v hlavě podmiňovat očekávaným výsledkem.

A paradoxně se věci začaly hýbat.

Ač to zní nelogicky, z pohledu mozku to logiku dává. Když povolí očekávání, klesne stres, přijde víc klidu a začneme registrovat nové příležitosti i to, že už se změna vůbec děje.

Tím se často celý proces nakonec urychlí.

Možná je to trochu jako na zahradě

Na jaře zasadíte semínka, protože máte nějaký záměr.
Třeba vypěstovat dobrou zeleninu.

Pak se o ně staráte.

Zaléváte je, pečujete o ně, občas něco upravíte.

Ale každý den je nevytahujete ze země, abyste zkontrolovali, jestli už rostou.

Pečujete o ně, protože věříte, že vyrostou.
I když to zatím není vidět.

Zasadit a pečovat

Možná je to podobné i u věcí, které v životě začínáme.

Zasadit něco – nápad, změnu, nový směr – je jedna část.

Ta druhá je více o péči než o tlaku.

Dělat kroky.
Všímat si, co se děje.
Dolaďovat kroky podle reality.

A nechat růst dělat svou práci.

Co jste v poslední době "zasadili", ale výsledek zatím ještě není vidět?

Někdy právě v té fázi, kdy změna ještě není vidět, probíhá nejvíc práce pod povrchem.