Mikronávyky a vnitřní překážky: Můj příběh o změně
Jako koučka znám různé technikami a nástroje, které pomáhají mým klientům k dosažení jejich cílů. Ale pomoci sama sobě? To je někdy o dost těžší.
Před nějakou dobou jsem se rozhodla věnovat své energii a fyzické kondici systematičtější pozornost. Ne snad, že bych o zdraví nikdy nepečovala, ale pochopila jsem, že pokud chci opravdu viditelné změny, musí se můj přístup posunout na jinou úroveň.
Jenže jak na to? Staré způsoby mě k výrazným změnám nedovedly. Experimentovala jsem s různými metodami – některé fungovaly dočasně, jiné jsem postupně opouštěla. Uvědomila jsem si, že má snaha se příliš spoléhala na vůli a výsledek připomínal spíš horskou dráhu než stabilní zlepšování.
A pak mi jednoho dne došlo něco podstatného:
Nevěřila jsem, že změna je možná.
Na jedné straně jsem na sobě pracovala, na druhé jsem si však nesla myšlenku, že to stejně nebude fungovat. Jako bych v autě sešlapovala plyn, ale současně držela ruční brzdu.
Tohle poznání pro mě bylo zásadní. Uvědomila jsem si, že energii, kterou věnuji pochybám, můžu raději směřovat do samotné práce na svém cíli. Také jsem pochopila, že výsledek je mimo můj přímý vliv, ale každodenní úsilí ovlivnit mohu.
A tak jsem si zvolila jiný přístup:
Místo soustředění na výsledek jsem se zaměřila na kroky.
Tento posun mi přinesl velkou úlevu. Zmizel stres z toho, že "ještě nejsem tam, kde bych měla být". Každý den jsem prostě udělala něco pro svůj cíl.
Samozřejmě pochybnosti se občas vracely. Ale když přišly, připomněla jsem si jednoduchou pravdu: neznám člověka, který by každý den cvičil, zdravě jedl a nezaznamenal změnu.
Další past, do které jsem opakovaně padala, byla myšlenka, že pokud chci skutečnou změnu, musím jít na maximum. Ukázalo se, že pravý opak je pravdou. Nadšené výdeje energie střídaly vyčerpané pauzy a ve výsledku jsem se nikam moc neposouvala. Proto jsem zvolila jinou strategii: začít s málem, ale pravidelně.
Zpočátku jsem pochybovala – byla to naprosto opačná strategie, než na kterou jsem byla zvyklá. Ale rozhodla jsem se vytrvat. První týdny to působilo nenápadně, ale už po měsíci jsem si uvědomila, že cvičím více než kdy předtím – a to bez pocitu vyčerpání.
Mikronávyky a sledování pokroku
Abych si udržela disciplínu, začala jsem si zaznamenávat denní pokroky. Ne proto, abych se kontrolovala, ale abych věděla, co funguje a kde je třeba přizpůsobit strategii. Zároveň odškrtávání si splněných předsevzetí pro daný den na mě působilo jako dodatečná motivace.
Ze začátku se mi nedařilo plnit vše podle plánu, ale namísto frustrace jsem to brala jako zpětnou vazbu. Místo "selhání" jsem měla data ke zlepšení.
Dnes už můj experiment běží pět měsíců. A jak to dopadlo?
Viditelné výsledky přišly, i když jsem na ně nezaměřovala.
Některé návyky se staly automatickými – vynechat je by působilo nepříjemně, podobně jako když si nevyčistím zuby.
Další návyky si stále sleduji – fungují na 80-90 %, ale občas ještě vypadnu kvůli nečekaným okolnostem.
Několik návyků se mění pomaleji – zde vím, že potřebuji hlouběji pochopit, co mě brzdí.
Co jsem si odnesla?
Neupínat se na výsledek, zaměřit se na kroky. Ušetřím energii a jsem efektivnější.
Trekování aktivit mi pomáhá vytrvat, když výsledek ještě není vidět.
Pokud se nedaří, hledat limitující myšlenky. Mohou brzdit vysněnou změnu.
Malé, ale konzistentní kroky přinášejí (alespoň pro mě) trvalou změnu.
A co vy? Jakou změnu se snažíte uskutečnit a kde může být vaše skrytá ruční brzda?
Pokud máte pocit, že vás na cestě k vašim cílům něco brzdí, ráda vám pomohu. Ať už formou individuální konzultace, nebo v rámci jarního víkendového programu Mysl, návyky, příroda v Krušných horách. Více informací najdete zde.